„Pokud na svém sólovém albu z roku 2019 se toxické struny setkávají se sólem na varhany („Breathe slowly Sabine”), kde se každý NuSouler cítí jako doma, spokojený s okouzlujícím hlasem Lisy Wahlandt, ale také s kyselými jazzovými včelami a věcmi a květinami ("Pizza Bucks Blues"), můžete se ocitnout mezi apocalyptotrap a spaghettihop, kde recenzent mumlající evokuje šťastné časy trip hopu ("Hammered mult"), nebo rychlý MC promění skladbu v koláž se všemi druhy zkreslení a, někdy, jedovatými, jindy přímo alarmujícími („Zajímavý příběh”)
- to vše je doplněno velkou orchestrální suitou „Co jsme se naučili”, která vyrůstá z neustále ponuré HipHopery se svými čistými strunami, ať už je to armáda kontrabasistů nebo violoncellistů v jejich nejnižších registrech, v zvukovém pekle o opilých rytmech Eisenhauera, proti nimž je philspectorovská Zeď zvuku nic. Pokud to byla předehra k dominaci světa, s tím, jak „červenec 2019” je blíže jejich adagiím. Samuel Barber jde na Trap, trochu brumlavě, drrrrp-ttta-tta-tack-tack-tacking, s přesností, která je děsivá i v zpoždění. Také obsazení je bez kompromisů: 200 CD, 200 vinylů, 100 kazet. Bez stahování, bez spotify, bez nic.“ Victoriah Szirmai (JAZZTHETICS)
„Eisenhauer hraje na bicí s mimořádnou dynamikou, jemně tkané zvuky a citlivě umístěné, jako textury, probouzející tok, stejně jako rytmické nápady propletené, příjemně oslavované mezi cementovaným rytmem a velmi volnou improvizací. Navzdory této rozmanitosti má vše vždy extrémně hudební smysl - skutečně pozoruhodné album.”
